Technika a vybavení karavanu

1. Technika karavanu
2. Vybavení karavanu
3. Zvětšení užitného prostoru karavanu – předstany, markýzy, sluneční plachty
4. Individuální úpravy karavanu
5. Mytí karavanu – odstranění černých skvrn z karavanu
6. Opravy karavanů – návody na opravy určitých částí karavanů

 

Technika karavanu

Vše o technických řešeních karavanu. Jaký servis karavanu se provádí před odjezdem, kam jezdit na větší servisní úkony, jak projít STK, jaké je zapojení elektroinstalace z tažného vozu, jak dlouho vydrží karavan na autobaterii, jaká je spotřeba plynu v karavanu, z čeho je vyroben nábytek v karavanu, jaké je osvětlení v karavanu.

 

Servis karavanu

Základní servisní úkony v karavanu jsou velmi jednoduché.

 

Mazání karavanu

U karavanu se maže nájezdová brzda a dále ložiska v kyvných ramenech. U mého karavanu se jedná celkem o 4 maznice, dvě jsou na oji – u nájezdové brzdy a pak po jednom na těle nápravy. Mažu je vždy před odjezdem, je to otázkou několika minut. Mažou se neutrálním – ne kyselým tukem na bázi lithného mýdla. Já používám Castrol LM (měl jsem jej přímo uveden v manuálu k podvozku Alko), dále je potřeba obyčejná páková maznice.

Nájezdovou brzdu mažu dokud nevidím vylézat tuk ze spodní části nájezdové brzdy, kyvná ramena (maznice jsou na ose přístupné ze zadní části osy – je potřeba lehnout si pod karavan) dokud nevylézá tuk okolo maznice.

Obecně se dá říci, že cca. 15 x zapumpuji na každé maznici, pak setřu zbytkový tuk z hlavičky maznice, vrátím čepičku a je hotovo.

 

 

Čištění stabilizátoru karavanu

Karavany jsou často vybaveny stabilizátorem. Klasické připojení ke kouli tažného vozu je doplněné ještě o  další zařízení se samostatnou pákou či samostatným kolečkem, které přitáhne přípojné zařízení ke kouli velkou silou. Díky tomu se omezí riziko rozkmitání karavanu za jízdy.

Stabilizátor je uvnitř vybaven obložením, které je silou přitlačeno ke kouli. Aby vše řádně fungovalo, musí být koule karavanu dokonale čistá. Pokud je mastná, mastnota se dostane i do obložení stabilizátoru a to je tím zničeno a je potřeba jej vyměnit. Stejně tak je potřeba jej měnit po jeho opotřebení – není to nic těžkého ani drahého, většina stabilizátorů má ukazatel opotřebení a výměna je na pár minut.

Před připojením karavanu ke kouli je tedy potřeba ji dokonale odmastit. K tomu se mi nejvíce osvědčil čistič brzd ve spreji. Nastříkám jej na kouli, nastříkám jej zespodu do stabilizátoru a nechám 30 minut řádně vytěkat a mám jistotu, že nic nezamastím.

Pokud si chcete ověřit funkčnost stabilizátoru a máte odepínací kouli, pak ji odepněte od vozu, připojte ke karavanu, upněte stabilizátor a zkuste s ní hýbat. Musí to jít až s použitím velké síly.

Třecí segmenty stabilizátoru vydrží řádově tisíce kilometrů, některé stabilizátory mají i systém měření opotřebení třecích segmentů. Obtížnost jejich výměny je různá pro konkrétní typy stabilizátorů, vyjma odmašťování pravidelnou údržbu nepotřebují.

 

Za jízdy musí stabilizátor intenzivně povrzávat – zejména při otáčení či nerovnostech na silnici. Když stabilizátor vrže, funguje. V mnoha diskusích jsem narazil na to, že majitelům vadilo, jak vrže, tak jej buď namazali nebo karavan zapojili přes igelitový pytlík, ale tím stabilizátor vyřadili z činnosti.

 

Revize plynového rozvodu karavanu

K technické prohlídce není potřeba mít revizi rozvodu plynu v karavanu. Je však potřeba mít vylepenou samolepku o revizi pro vjezd do některých kempů. Já se s tím zatím reálně nikdy nesetkal, ale pro vlastní klid si revizi nechávám dělat.

Revize spočívá v tlakové zkoušce. Rozvod plynu se natlakuje na velmi vysoký tlak po určitou dobu (zhruba 30 minut) tlak nesmí poklesnout. Je k tomu potřeba speciální měřák.

Kam na servis karavanu

Kromě mazání karavanu a očištění stabilizátoru je potřeba seřizovat nájezdovou brzdu, prověřovat vlhkost v karavanu a kontrolovat plynový rozvod. To již nejsou úkony, které se zvládnou během 15 minut před odjezdem.

V okolí Prahy je několik prodejců karavanů poskytujících servis, ale narazil jsem na obrovskou neochotu a nesmyslné ceny těchto servisů, typu seřízení brzd 5 000 Kč. Prodejce v okolí Prahy jsem tedy vzdal a narazil na pana Karla Prokopa (http://www.serviskaravanu.cz/).

Kompletní namazání karavanu, kontrola brzdového obložení, kontrola ložisek kol, seřízení brzd (karavan musí být ve vzduchu, dva lidé točí koly, jeden mačká nájezdovou brzdu a další je v rampě pod karavanem a seřizuje brzdy), dále revize plynu, dále kontrola vlhkosti vnitřní konstrukce karavanu (zda do něj někde nezateklo a uvnitř stěny nedochází k hnilobě),  za 2 hodiny hotovo a 2 000 Kč za všechno. Opravdu se velmi vyplatí k panu Prokopovi dojet.

 

STK s karavanem

Během technické kontroly se prověřuje:

  • Funkčnost osvětlení (obrysová světla, blikače, brzdová světla, mlhová světla,  osvětlení registrační značky, couvací světlo (povinné až od roku 2008), třetí horní brzdové světlo je u karavanu nepovinné).
  • Další osvětlení, které je dáno šířkou karavanu. Do šířky 2,1 metru včetně se kontrolují dále dolní přední bílé poziční světla, od šířky 2,1 metru se navíc kontrolují horní přední bílé poziční světla a zadní hodní červené doplňkové poziční světla.
  • Odrazky vpředu dole bílé, mohou být společné se světly, vzadu dole červené trojúhelníky vrcholem nahoru, mohou být společné se světly, po stranách oranžové odrazky (povinné od roku 1998), umístění přední nejdále 3 metry od závěsu, zadní nejdále 1 metr od zádě karavanu, pokud by jejich vzájemná vzdálenost byla větší než 3 metry, pak musí být v prostřední třetině přívěsu další odrazka.
  • Vylepení samolepky s maximální konstrukční rychlostí, ta musí mít průměr 20 cm a být z retroreflexní fólie třídy 1 podle ČSN EN 12899-1, umístěna musí být na zadní straně karavanu a to v levé polovině, pokud není možné umístit samolepku o průměru 20 cm, je možné umístit samolepku o průměru 15 cm
    pneumatiky, ty musí odpovídat pneumatikám zapsaným v TP (pozor, většinou se jedná o pneumatiky typu C, tedy pro dodávky).
  • 2 kusy klínů pod kola (nikdy je po mě nikdo nechtěl).
  • VIN kód uvedený na štítku.
  • VIN kód vyražený na podvozku.
  • Nájezdová brzda. Karavan se normálně měří na válcích, technik tlačí osobním vozem na zpátečku do karavanu. Většinou jsem byl uvnitř stanice STK sám, takže jsem na technika křičel výsledky, protože tažné vozidlo bylo až za ukazatelem brzdného účinku. Ale brzdy vždy měřili.

 

Tažné zařízení a elektroinstalace tažného zařízení

Pokud je karavan vybavený stabilizátorem, koule tažného zařízení musí být před připojením absolutně čistá, bez prachu a hlavně nesmí být nijak namazaná. Pokud se karavan se stabilizátorem připojí na špinavou mastnou kouli, dojde ke zničení stabilizátoru  (třecích segmentů).

 

Elektřina tažného zařízení

Obytný přívěs je vybaven 13 pinovu zástrčkou. Pro tažné vozy existují 2 typy zásuvek – 7 pinová a 13 pinová. 7 pinové zásuvky obsahují vývod pro připojení všech vnějších světel karavanu – koncových, obrysových, brzdových, směrových. Mezi 7 pinovou a 13 pinovou zásuvkou existují jednoduché převodníky, tedy karavan je možné jednoduše připojit na 7 pinovou zásuvku. Do obytného prostoru karavanu však nepůjde elektřina – fungovat bude pouze vnější provozní osvětlení, s karavanem je možné zcela normálně jezdit, ale uvnitř karavanu nesvítí světla a neteče voda. Novější karavany musí být povinně vybaveny i couvacími světly, které jsou napájeny z pinu 8. Tedy při využití převodníku couvací světla nefungují.

13 pinová zásuvka obsahuje oproti 7 pinové zásuvce navíc 2 zásadní funkce pro obytnou část karavanu – trvale napájený pin číslo 9 a pin napájený pouze za nastartovaného motoru – pin číslo 10.

9 pin slouží k napájení světel a vodního čerpadla, pokud je karavan spojen s vozem, v karavanu funguje světlo a voda, 10 pin pak slouží k napájení ledničky za jízdy (u novějších karavanů).

Pin 9 a 10 v obytném přívěsu:
Všechny starší karavany (zhruba vyrobené před rokem 2010, ale i některé nové karavany mají ledničku připojenou na pin číslo 9 a pin číslo 10 nevyužívají). Po vypnutí motoru tažného vozu stačí ledničku vypnout, případně velmi rychle poklesne napětí baterie pod hranici, při které se lednička vypne sama (cca. 12,5 V).

Pin 9 a 10 v tažném voze:

  1. Tovární vestavby tažného zařízení
    Zde záleží na konkrétním tažném voze. Např. nové Volkswageny mají 9 a 10 pin připojený korektně a vše funguje. Oproti tomu Audi 9 pin odpojí po cca. 6 hodinách o vyndání klíčku ze zapalování a 10 pin vůbec zapojený nemá. Tedy před koupí originálního tažného je potřeba vždy zjistit, jak přesně jsou piny zapojeny. Velmi důležité je dále zjistit, jak tlusté jsou drátky, kterými je napětí vedeno. Pokud má drát průměr 2,5 mm, je ztráta ve vedení taková, že do ledničky je schopný dodávat 12,5V a lednička funguje. Pokud je však jen 1,5 mm, do ledničky dorazí cca. 11,5V a lednička se nezapne. Řada výrobců vozů používá vedení jen 1,5 mm, takže je důležité si to řádně ověřit u výrobce. 13 pinová přípojka tak u originálních vestaveb tažného zařízení často může mít funkčnost shodnout se 7 pinovou.
  2. Individuální vestavba tažného zařízení
    U neoriginálních sad nejsou vhodné univerzální, které se připojují na světla, ale takové které se připojují na sběrnici auta. 13 pinové elektroinstalace v základu obvykle nemají připojený 9 pin ani 10 pin, ale je možné k nim dokoupit samostatně sadu na připojení 9 pinu, nebo společně 9 a 10 pinu. Sadu doporučuji volit takovou, která se připojuje přímo na baterii a průměr kabelů je 2,5 mm. Takové elektroinstalace mají obvykle ochranu proti vybití autobaterie (relé, které 9 pin odpojí při poklesu napětí baterie pod určitou hranici – u mé elektroinstalace je to 12,8), je tak vždycky možné nastartovat. 10 pin je spínaný přes sběrnici vozu, ale silová část je zcela samostatná od baterie až po zásuvku (k baterii vedou 3 kabely – 9 pin, 10 pin a ovládací relé 10 pinu ze sběrnice vozu (ta je většinou v zadní části vozu). Vše tak funguje zcela spolehlivě.

 

Jak dlouho karavan vydrží na autobaterii?

Na přespání na parkovišti na jednu noc určitě. Pokud jsou v obytném přívěsu LED žárovky, je možné zcela bez problémů v karavanu být 2 večery a dvě rána bez nastartování tažného vozu i s puštěným autorádiem a mytím (provozem čerpadla). Déle jsem to nikdy nezkoušel, ale dvě rána a dva večery strávené v karavanu k vypnutí napájení nevedli. Ledničku mám zapojenu na 9 pin a vypne se cca. do 5 minut po vypnutí motoru.

 

Jak dlouho vydrží lednička karavanu na autobaterii?

Lednička má spotřebu zhruba takových 130 W, co že cca. 2,5kWh za 24 hodin, hodně zjednodušeně přepočteno cca. 10Ah. Při kapacitě autobaterie 55 Ah by tak po 2 hodinách provozu ledničky asi už nebylo možné nastartovat. Nicméně lednička se sama odpojí při poklesu napětí během pár minut. Takže při nocování na parkovišti je nutné ledničku přepnout na plyn.

Ze zkušenosti známého vím, že při použití solárních panelů 210 W a samostatné baterie v karavanu 210 Ah za celodenního slunečního záření může být lednička v provozu cca. 80 hodin, pak se odpojí a baterie jsou vybité.

 

Spotřeba plynu v karavanu

V karavanu jsou dva typické spotřebiče – plynový sporák a plynové topení. Plynový sporák má spotřebu zhruba 50 – 100 gramů / hodina provozu – záleží na velikosti, takový typický karavanový hořák má spotřebu 75 gramů / hodina. Spotřeba plynového topení Traumatic je 50 – 200 gramů / hodina provozu.

Plynová bomba s náplní 10 kg tak vydrží zhruba 100 hodin topení – pokud budeme v chladných dnech počítat s topením 12 hodin denně a vařením 1 hodinu denně na 2 hořácích, vychází životnost jedné bomby:

  • vaření 150 gramů plynu denně (takových 44 hodin nepřetržitého vaření na 3 hořácích),
  • topení 1200 gramů plynu denně ( takových 100 hodin nepřetržitého topení),
  • celkem 1350 gramů plynu denně,
  • výdrž: 7,5 dne.

Většina karavanů je připravena na převoz dvou plynových láhví. Ty pak i za chladného počasí s intenzivním topením 15 dnů vystačí. Nevýhoda dvou lahví je váha – náplň je 10 kg, tara (váha prázdné lahve) je dalších cca. 12 kg.

Plynové topení lze v kempu snadno nahradit elektrickým – jednoznačně doporučuji olejové – při váze 5 kg a rozměrech 40 x 40 x 15 cm karavan vytopí a na rozdíl o přímotopů jsou bezpečné a je možné na něm sušit oblečení. Je naprosto tiché, sálavé – funguje jako klasický radiátor. Nevýhodou je, že zabírá místo.

  • Nachlazená plynová lednička spotřebuje zhruba takových 15 gramů / hodina provozu, takže při použití pouze na přespání cestou spotřebu plynu prakticky neovlivní.
  • Plynové topení karavan zahřeje relativně rychle a na noc se i za chladnějších dnů dává na minimální výkon. Pokud je vybavené termostatem, výkon si reguluje samo.

 

Jak zjistit, kolik plynu je v láhvi:

  1. Existují elektrické ultrazvukové měřáky, které stojí cca. 1500 Kč a relativně spolehlivě ukáží hladinu plynu v láhvi – záleží na výrobci, dle testů časopisů některé měří spolehlivě, některé ne. Co funguje, je Truma Levelcheck. Některé i výrazně dražší měřáky v testech příliš přesně neměřily. U určení hladiny je potřeba vědět, že plná plynová láhev je naplněna zhruba do 80% své výšky a zbývajících 20% je prostor pro změnu kapaliny v plyn. Tedy maximální hladina láhve je o 20% níže. Výhodou elektrických měřáků je snadnost měření – stačí přiložit a je to.
  2. Zvážení láhve. Láhev se vyndá z karavanu, zváží se, odečte se váha samotné láhve a rozdíl je množství plynu v láhvi. Existují speciální závěsné váhy za cca. 100 Kč – 500 Kč, použít lze i klasickou domácí váhu. Vážení je nepracnější, ale také nejpřesnější způsob.

 

Regulátor tlaku plynu v karavanu a rozvod plynu v karavanu:

Plynová láhev se napojuje přímo na regulátor tlaku plynu – ten z velkého tlaku plynu v lahvi udělá nízký tlak vhodný pro karavan. Požadavky na rozvod plynu jsou obsaženy v normě EN 1949, která platí v celé EU. Klíčové je, že tlak plynu musí být redukován na 30 (detaily v EN 12864) a maximální průtok plynu na 1,5 kg/hodinu a dále aby na regulátoru byl bezpečnostní ventil, který zabrání stoupnutí tlaku nad 150 mbar.

Součet maximální spotřeby všech spotřebičů v karavanu představuje požadovaný maximální průtok plynu regulátorem. Na co je důležité dávat pozor, je používaný typ plynová láhve. Čím menší plynová láhev, tím menší je maximální možné množství plynu odebírané z této láhve. Při krátkodobém použití plynu je maximální množství 10 kg láhve 1,5 kg/hodinu, ale u 5 kg láhve jenom 1 kg/hodinu.

Regulátor na 30 mbar má typicky žlutý štítek a na boku žlutý pojistný ventil, na štítku je uveden tlak, průtok, typ plynu a poslední údaj na štítku je datum výroby – měsíc a den. Regulátor tlaku plynu nesmí být starší být starší než 10 let. V Holandsku se regulátor mění (podle informací mého prodejce karavanu) každých 5 let. Regulátor tlaku plynu musí být připojený přímo na plynovou bombu, nesmí být připojený žádnou hadičkou.

Propojení regulátoru tlaku plynu a rozvodu plynu v karavanu je řešeno plynovou hadicí. Na každé propojovací plynové hadici je vyznačen měsíc a rok výroby. Předepsaný interval výměny plynové hadice je 5 let.

Rozvod plynu po celém karavanu je ocelových, případně mosazných trubkách.  Lze se setkat s tvrzením, že je lépe používat měděné trubky (výrazně lépe se ohýbají). Měděné trubky však ve spojích se železem vyrezávají a představují velmi rizikové místo – proto je řešení pomocí ocelových nebo mosazných trubek. V internetových diskusích je možné se setkat s tvrzením, že se používá měď, ale toto tvrzení vychází z podobné barvy mědi a mosazi – diskutující většinou považují mosaznou koncovku hadice za mosaznou a zarputile tvrdí lži. Celý plynový rozvod musí být vždy ze jednoho materiálu – nikdy se nesmí spojovat ocelové trubky mosaznými kolínky a T-kusy či naopak mosazné trubky ocelovými T-kusy a kolínky.

Pod všemi plynovými spotřebiči a pod plynovou bombou samotnou musí být v podlaze otvor, kterým může případný plyn unikat do volného prostoru. Proto je pod ledničkou a topením typicky mřížka, pod plynovou bombou poměrně velký otvor. V žádném případě se tyto otvory nesmí zaslepovat.

Neexistují speciální požadavky pro revize rozvodu plynu v karavanu (na STK nic takového nebudou chtít), ale existují obecné požadavky na plynové spotřebiče. Přesto je dle mého velmi důležité nechávat si realizovat pravidelně tlakové zkoušky rozvodu plynu v karavanu. Tlaková zkouška se provádí manometrem s pumpou, kterým jsou vybaveny servisi karavanů. Manometr se připojí místo regulátoru tlaku a vyvine se tlak 150 mbar (nikdy ne víc), který celý plynová rozvod udržet nejméně po dobu 5 minut při otevřených
ventilech všech plynových spotřebičů v karavanu, čím se zkontroluje i funkce termoelektrických pojistek.

Existují i regulátory tlaku vybavené manometrem, které ukazují tlak plynu v systému. Pokud je plynový rozvod v pořádku, po uzavření všech spotřebičů a kohoutu plynové láhve nesmí po dobu několika hodin dojít k poklesu tlaku v systému – typicky večer vše zavřete a ráno musí manometr ukazovat stejný tlak. Před měřením je vždy potřeba nechat spotřebiče několik minut vypnuté pro uzavření termopojistky.

 

Hlásič úniku plynu – propan butan

Pro případ úniku plynu je vhodné mít v karavanu nainstalován hlásič úniku plynu – propan butanu. Ten je těžší než vzduch a drží se u země. Hlásič se proto umisťuje do výšky cca. 15 cm nad zem. Je napájený 12 V, v případě zvýšené koncentrace propan butanu spustí velmi hlasitý poplach. Riziko spojené s propan butanem je výbuch či otrava. Hlásič úniku plynu AMS má relativně vysokou spotřebu elektrické energie.

 

Hlásič úniku plynu – propan butan + narkotické plyny

Hlásit úniku plynu Thitronik GBA-I kombinuje hlídání úniku propanu, butanu a narkotických plynů. Současně má méně než poloviční spotřebu elektrické energie ve srovnání s alarmem AMS. Stejně jako hlásič úniku plynu má i tento hlásič mechanické tlačítko pro vypnutí, umístěně je na spodní straně. Ve srovnání s AMS má tišší alarm, navíc je vybavený funkcí self-testu, kabel elektrického napájení je odepínací.

Hlásič úniku propan butanu Thitronik GBA-I

Je velmi citlivý na výkyvy napětí, spuštění čerpadla vody jej spolehlivě resetovalo. Řešením je přidání velkého kondenzátoru před tento plynový alarm. Aby nedocházelo ke zvyšování napětí v rozvodu, je kondenzátoru předřazena jednosměrná dioda (letování je velmi nepovedené, deska je opačně záměrně – bylo letováno v prostoru pod sezení s minimálním přístupem…)

Hlásič úniku propan butanu Thitronik GBA-I kondenzátor

Hlásič úniku plynu – oxid uhelnatý (CO)

Oxid uhelnatý (CO) vzniká při nedokonalém spalování, tedy při vaření. Topení karavanu nasává vzduch z venku, nikoliv z vnitřku karavanu a zplodiny jsou odváděny také ven z karavanu, obdobně jako chladnička v případě provozu na plyn. V případě poruchy však může obojí představovat riziko uvolnění oxidu uhelnatého do prostoru karavanu. Hlavní riziko oxidu uhličitého spočívá v tom, že není nijak cítit a blokuje přenášení kyslíku krví, v případě zvýšené koncentrace dochází k malátnosti a ztrátě vědomí a udušení.

Čidla na oxid uhelnatý se umisťují výše, zhruba do 150 cm, protože oxid uhelnatý je lehčí než vzduch a mísí se ním. Čidla mají nižší spotřebu elektrické energie, proto je možné zakoupit čidla na baterie (typicky 3 x AA), které vydrží i několik sezón. Moderní čidla mají i displej, který zobrazuje aktuální úroveň oxidu uhličitého v prostoru a tlačítko pro kontrolu funkčnosti a aktivaci podsvícení displeje.

 

Hlásič úniku plynu – vše v jednom

Vyjma samostatných hlásičů úniku plynu existují i hlásiče, které detekují propan butan, oxid uhelnatý a narkotizační (uspávací) plyny v jednom zařízení.

Funkčnost takových čidel je velmi sporná – propan butan se drží při zemi, zatímco oxid uhličitý naopak stoupá. Velmi detailně je funkčnost takových hlásičů probrána zde http://www.caravan24.cz/forum/viewthread.php?thread_id=9860, včetně vyjádření výrobce, že tento hlásič může mimo jiné spustit sprej na vlasy, deodorant, pití alkoholu či psí větry.

Další značnou slabinou je potřeba trvalého napájení z autobaterie, díky vysokému odběru není možné napájení z tužkových baterií, což z omezuje využití takového čidla.

Funkční variantou je řešení s externím detektorem CO, připojeným pomocí kabelu k základní jednotce. Toto řešení umožňuje detekci CO v horních prostorech karavanu, znamená však tahání kabelů a nepřináší výhodu oproti dvěma samostatným čidlům.

Alarm v karavanu s detektorem pohybu, požáru, propan-butanu a oxidu uhelnatého (CO)

Všechny detektory včetně alarmu lze řešit i centrálně. Speciální karavanová řešení jsou většinou velice drahá, mám v praxi otestované řešení z Aliexpressu a vždy fungovalo výborně. Základem je ústředna, ke které se bezdrátově připojují jednotlivé detektory. Ústředna se vyrábí ve verzi GSM i WiFi i kombinované. Smysl v karavanu dává verze GSM. Citlivost na sílu signálu GSM je mírně horší než u mobilního telefonu, ale všude, kde mám signál na telefonu mám signál i ústředna. Samotná ústředna se ovládá dálkovým ovladačem, případně pomocí SMS zpráv či telefonováním. Pokud je ústředna připojena na datech, je možné ji ovládat a zjišťovat stav z mobilní aplikace. V případě poplachu ústředna spustí extrémně hlasitou sirénu (uvádí 80 dB) + okamžitě volá na uložená telefonní čísla a oznámí poplach a čidlo, které hlásí poplach. Ústředna je vybavena vlastní záložní baterií, na kterou vydrží několik hodin. Siréna se připojuje přes 3,5 mono jack konektor, napájení je před klasický micro-USB konektor. Ústřednu mám připojený k 12V rozvodu v karavanu přes napájecí adaptér na 5V. K ústředně mám bezdrátově připojené jednotlivé detektory, těch může být až 150.

  • Pohybové čidlo je na 3 baterie AAA a nikdy nehlásilo falešný poplach, pohyb detekuje naprosto spolehlivě.
  • Stropní kouřové čidlo je na baterii 9V – při smažení poplachy nedělá, ale od určitého množství kouře spustí poplach (otestováno). Má vlastní vlastní integrovaný zvukový alarm 80 dB, tlačítko pro ověření funkčnosti, hlásí vybití akumulátorů a komunikuje s ústřednou.
  • Detektor oxidu uhelnatého (CO) je napájen z 3 x AAA baterie, má integrované tlačítko pro test, displej zobrazující koncentraci a stav baterie (po chvíli zhasne), vlastní integrovaný zvukový alarm 80 dB. Reálnou funkčnost (spuštění) jsem nezkoušel. Hlásí vybití akumulátorů a komunikuje s ústřednou.
  • Detektor propanu a propan-butanu. To je napájeno 230V. Vzhledem k odběru jiných specializovaných karavanových čidel propanu a propan-butanu je to v podstatě uživatelsky příjemnější řešení, protože specializovaná čidla do karavanu jsem musel mimo kemp vypínat. Toto se zapne po připojení karavanu do sítě 230V. Má tlačítko na self-test, displej zobrazující koncentraci (po chvíli zhasne) a je vybavené vlastním integrovaným zvukovým alarmem 85 dB. Komunikuje s ústřednou. Funkčnost jsem ověřoval a poplach spustilo spolehlivě.

 

Nábytek v karavanu

V karavanech a obytných vozech jsou používány 3 typy materiálu:

  • sendvičová deska s pěnovým jádrem,
  • deska s jádrem z vyztužených vláken,
  • topolová překližka.

První dva materiály se používají zhruba od roku 2010 a to zejména u dražších karavanů a obytných vozů. Oproti topolové desce jsou zhruba o polovinu lehčí (topolová deska má hmotnost cca. 7 kg / m2, sendvičová deska 4,1 kg / m2 a jádrová deska 3,5 kg/m 2, vše při průměru desky 15 mm) a současně jsou pevnější než topolová překližka.

Vnitřní osvětlení karavanu

Starší karavany jsou osvětleny nejčastěji klasickými automobilovými žárovkami 12 V, 21 W s bajonetem BA 15s. Používají se pro mlhová světla. Je možné je nahradit (většinou po úpravě napájecího zdroje) za LED žárovky (prodávají se se stejným bajonetem BA 15s, při 5 W svítí pocitově zhruba stejně intenzivně, produkují výrazně méně tepla), ale produkují i takzvanou modrou část světla. Jsou absolutně nevhodné pro osvětlení prostor, kde se svítí před spánkem (pokud používáte led žárovky, doporučuji se podívat například na toto video – https://www.stream.cz/adost/10004655-nebezpecne-led-osvetleni) , tedy led žárovky jsou do karavanu naprosto nevhodné a nepatří do něj.

Většina karavanů je vybavena i lineární zářivkou, ta je stejná jako běžné domácí zářivky. Při výměně si tedy stačí změřit délku, přečíst příkon a vyměnit za shodný. Většinou jsou používány zářivky T5 (s průměrem 16 mm), jejich životnost je přes 20 000 hodin. Fungují s elektronickým předřadníkem, nic jiného než zářivka jako taková se nemění. Napětí zářivky se nijak neřeší – to je dáno právě předřadníkem. Zářivka je stejně jako LED žárovka či LED proužek vhodná pouze pro denní osvětlení, nikoliv pro osvětlení před spaním.

 

Vybavení karavanu

Vše o vybavení karavanu a doplňcích pro karavan. Jak snadno naplnit nádobu na vodu, jaké se používá v karavanu nádobí, jak se v karavanu vaří káva, ideální odpadkový koš pro karavan.

Hadice na plnění nádoby na vodu

V některých kempech je v blízkosti karavanu dostupný kohoutek na vodu. Nádrž na vodu je tak možné plnit bez přenášení hadicí. K tomu se však nehodí obyčejná vodovodní hadice.

  • Jako změkčovadlo jsou používány ftaláty a výsledná voda nemusí být zdravotně nezávadná (na hadicích je většinou psáno, že jsou určeny jenom pro užitkovou, nikoliv pitnou vodu).
  • Hadice zabere hodně prostoru.

Existují speciální hadice na vodu pro karavany. Uvnitř ploché hadice jsou 3 komory, při napouštění vodou se neroztahuje a není potřeba ji vymotávat z klubka. Obsahuje univerzální narážení koncovku – Hynect S – tu je možné utáhnout na všechny typy přívodu vody.

Reálná zkušenost s tímto řešením je taková, že rozmotávání a smotávání hadice je otrava, navíc v okolí přívodu vody bývá často bláto, hadice se špiní, je potřeba ji pak utírat. Po dvou použitích jsem ji přestal vozit.

Ideálním řešením je 10 litrový vak na vodu, je velmi skladný, nezabere místo a 10 litrů je snadno přenosný. Při návštěvě sprchy jej vezmu s sebou a vodu průběžně doplním. Díky snadnému složení nezabere žádné místo. Pro snadné dolévání jsem jej doplnil o trychtýř.
https://www.aliexpress.com/item/1Pcs-10L-Camping-Folding-Water-Container-Bucket-Storage-Water-Bag-Large-Capacity-Collapsible-Water-Bottle-Containers/32801168001.html

Nádobí v karavanu

Nádobí v karavanu musí být co nejlehčí a současně co nejméně rozbitné. Proto se hojně využívá plastové nádobí. Specializované eshopy nabízejí sady karavanového nádobí, ty však bývají velmi drahé. Obdobné kuchyňské plastové a velmi lehké plastové nádobí je možné zakoupit v běžných supermarketech za výrazně nižší ceny. Stejně tak je možné v běžných supermarketech zakoupit i skládací nádobí, které velmi šetří prostor. Ceny jsou zase výrazně nižší než u nádobí přímo označeného jako kempingové.

Pro ty, co pijí kávu, je naprosto geniálním kuchyňským vybavením moka konvička. Vozit s sebou espresovač není úplně praktické z pohledu místa, navíc se při vaření více šálku espressa vždycky udělá trochu nepořádku při vymývání lógru z mystičky. Moka konvička připraví kávu, která je chutí velmi podobná espressu z běžného espresovače, jen nemá pěnu. Navíc je možné ji odnést kamkoliv je potřeba a nalít až na místě. Moka konvičky, které se používají pro přípravu kávy na plynu jsou vyrobeny z hliníku, jsou tak velmi lehké. Moka konvička je složena ze tří dílů. Spodní části na vodu, horní části, do které se káva převaří a misky. Do spodní části moka konvičky se lije voda, do misky, která je mezi spodní a horní části se nasype a lehce upěchuje káva. Tlakem páry vzniklým při varu se voda protlačí přes misku s kávou do horní části moka konvičky.

Při výběru moka konvičky je dobré si dávat pozor na velikost moka konvičky. Jako jeden šálek kávy je výrobci moka konviček bráno množství vody pro přípravu zhruba 50 mililitrů (pravé espresso je 30 ml – v České republice bývá také označováno jako espresso picolo), tedy pro přípravu espressa velikosti, které se běžně podává v České republice, je potřeba více než 100 ml vody. Konvička označená jako pro 6 šálků kávy vyrobí maximálně 2,5 šálku velikosti, které dostanete v kavárně v České republice.

Při výběru rychlovarné konvice je potřeba řešit, že řada kempů má omezení ve spotřebě elektrické energie jističem, často jen na 6 A (zhruba 1 300 W). Určitou spotřebu má lednice, osvětlení, čerpadla, tedy doporučuji rychlovarnou konvici do 1 000 W příkonu. V případě vypadávajícího jističe samozřejmě lze využít plynový sporák a hrnec, případně skleněnou konvici na čaj, pokud ji vozíte.

Osvědčila se mi konvice ECG RK 1022 s příkonem 900 W – 1 100 W (dle napění). Je to třetí zakoupená konvice, první, která neopaří ruku při nalévání vody parou unikající rukojetí a současně první, která nalévá vodu bez toho, aniž by voda stékala po konvici do okolí.

 

Pro vodu na vaření používám jednoduchý vak o objemu 5 litrů, je příjemný pro přenášení a manipulaci s vodou, ušetří tahání pet láhví.
https://www.aliexpress.com/item/Free-shipping-Portable-Folding-Clear-Water-Bag-Camping-Survival-Kit-Supply-5L-gib/32483463467.html

Odpadkový koš do karavanu

Odpadkový koš do karavanu jsem hledal velmi dlouho. Koš chci mít umístění venku v takovém místě, abych do něj mohl vhazovat odpadky přímo z kuchyně. Naprosto nejlepší řešení, na které jsem přišel, je odpadkový koš Flextrash. Malý ergonomický držák se přilepí k boku karavanu oboustrannou lepící páskou, odpadkový koš se nasouvá do držáku. Samotný vak je skládací, celý odpadkový koše se s velkou rezervou vejde do koše ve dveřích. Koš má na boku zip, vyndávání naplněného odpadkového pytle je tak velmi snadné. Mám variantu 9 litrů, přijde mi absolutně optimálně velká do kempu.

 

Do skládacího odpadkového koše, na jehož horní hranu se natáhne odpadkový pytel, je díky velké výšce možné odpadky vyhazovat přímo z karavanu, není potřeba vystupovat ani se nijak ohýbat, koš je v rozumné výšce.
Sestavení odpadkového koše je otázkou zhruba minuty, nasune se do sebe 12 tyček, spojí se se spodní části a horní částí s víkem.

Nicméně skládání po dešti už tak snadné není, vše je upatlané, navíc při větším větru koš není stabilní a padá. Odpadky jsou pak všude.

 

Jak zvětšit karavan – předstany a markýzy ke karavanu

K zvětšení obytného nebo využitelného prostoru karavanu existuje několik možností. Je možné použít předstan, markýzu, sluneční plachtu.

Předstan

Jedná se o stan, kterému chybí zadní stěna. Místo zadní stěny stanu je boční stěna karavanu. Stan se ke karavanu připojuje pomocí kedrové lišty, to které se stan zasune. Většina karavanů je přímo z výroby vybavena lištou pro zasunutí kedru stanu.

Typy předstanů:

1. Tyčkový předstan

Jedná se o klasický typ stanu, kdy je konstrukce tvořena nejčastěji ocelovými a duralovými tyčkami (mohou se být nahrazeny i tyčkami z kevlaru či skandia). Staví se podobně, jako klasický stan. Nejprve se zadní stranou navleče do kedrové lišty karavanu a pak se staví konstrukce z tyček, kolíky se přidělává k zemi.

Výhody:

  • dobře odolává dešti,
  • dobře odolává povětrnostním vlivům,
  • výrazně zvětší užitný prostor karavanu.

Nevýhody:

  • náročná stavba,
  • ubere světlo v karavanu,
  • složení je náročnější než stavba, vše správně zabalit tak, aby se vlezlo do vaků,
  • při složení mokrého potřeba později rozložit a vysušit,
  • vysoká hmotnost konstrukce.

 

2. Nafukovací předstan

U nafukovacího předstanu je tyčková konstrukce nahrazena konstrukcí, která se nafukuje pomocí pumpičky. Oproti klasickému předstanu toto řešení přináší řadu výhod. Stavba je výrazně jednodušší, zadní stěna se navlékne do kedru karavanu, připojí se pumpička a fouká. Cca. během 10 minut se předstan sám postaví. U některých předstanů se ještě samostatně nafoukají vzpěry střechy, které se umístí na vyznačená místa. Stan se pak fixuje kolíky do země. Během 15 minut je stan kompletně postaven. Další velká výhoda je demontáž stanu, stan se vypustí, zabalí a je hotovo. Skládání je rychlejší než balení. Další velkou výhodou je odolnost proti silnému větru – při větru, který boří stany s pevnou konstrukcí se nafukovací stan nadme, kroutí, ale pevně drží a nijak se nepoškodí.

Výhody:

  • dobře odolává dešti,
  • skvěle odolává povětrnostním vlivům,
  • výrazně zvětší užitný prostor karavanu,
  • jednoduchá stavba,
  • jednoduché složení,
  • lehčí než tyčkový předstan,
  • snazší na přepravu – je menší o vak s tyčkami.

Nevýhody:

  • ubere světlo v karavanu,
  • při složení mokrého potřeba později rozložit a vysušit,
  • vyšší hmotnost.

 

Markýza

Jedná se o plachtu, která se vysouvá do boku karavanu. Může mít různé vybavení a doplňky, včetně bočnic. Oproti předstanu se výrazně jednodušeji rozbalí a sbalí, jedná se však jen o přístřešek. Některé markýzy je možné vybavit i bočnicemi.

Typy markýz:

1. Kazetová markýza

Montují se na stálo na bok nebo na střechu karavanu. Samotná markýza je namotána v kazetě, z které se mechanicky vysouvá točením klikou. Některé markýzy se po vysunutí podpírají nohami na zem, nebo do boku karavanu.

Výhody:

  • vysunutí v řádu minut,
  • odolnost při dešti.

Nevýhody:

  • silný poryv větru je schopný markýzu rozlámat,
  • rozlámaná markýza může rameny poškodit i samotný karavan,
  • před odchodem kempu se z důvodu rizika poškození větrem obvykle balí,
  • vysoká hmotnost,
  • náročná montáž,
  • vysoká cena,
  • pokud není vybavena bočnicemi, pak z boku zaprší.

Poškození markýzy větrem a deštěm – plátno markýzy lze po sundání sešít, vyjma vizuální stránky je poškození plátna snadno a velmi levně opravitelné, oprava polámaných tyček markýzy od větru je mnohem náročnější a velmi nákladné. Jednotlivá ramena je možné zakoupit jako náhradní díly, ceny se pohybují okolo 200 Euro za jeden kus. Markýzu rozlámanou od větru je tak většinou vždy vyměnit za novou.

2. Sáčková markýza

Zasouvají se do kedrové lišty karavanu. Montáž se velmi jednoduchá, nasune se do lišty a zaaretuje v požadovaném místě. Markýza je umístěna v látkové sáčku na zip. Po otevření zipu se markýza roztáhne. Na přední straně markýzy je umístěna hliníková lišta, ze které se vysunou 2 podpěrné nohy a 2 horizontální tyče, které se v bocích markýzy zapřou vůči stěně karavanu. Tím se markýza vypne.

Výhody:

  • jednoduchá montáž možná doma,
  • snadná demontáž bez poškození karavanu,
  • nízká hmotnost,
  • odolnost při dešti,
  • je výrazně odolnější vůči větru, poskakuje a neláme se, ale pouze do určité síly větru, viděl jsem i rozlámané sáčkové markýzy,
  • v případě silného větru, kdy není čas na skládání sáčkové markýzy, stačí vycvaknout rozpěrky od stěny karavanu a spustit ji podél stěny karavanu, zamezí se tak rozlámání markýzy a rizika poškození karavanu

Nevýhody:

  • skládání je složitější než u kazetové markýzy, nutno ručně navinout,
  • silný poryv větru je schopný markýzu rozlámat,
  • silný poryv větru je schopný zatlačit vypínací tyče do karavanu a poškodit jej,
  • vždy nutné vysunuté podpěrné nohy,
  • potřeba aretovat markýzu kolíky do země.

3. Nafukovací markýza

Nový typ markýzy prodávaný od roku 2017. V reálu jsem ji nikdy neviděl, jedná se o sáčkovou markýzu, kde místo přední kovové lišty a bočních vertikálních tyčí je nafukovací roura ve tvaru písmene U. Při větru by neměla jakkoliv poškodit karavan.

https://gentletent.com/shop/gt-shadow/

 

Sluneční plachta

Zasouvají se do kedrové lišty karavanu. Montáž se velmi jednoduchá, nasune se do lišty, přední část podepřou dvě nebo tři tyčky dle šířky sluneční plachty a pomocí provázků a kolíku zatlučených do země se vypne.

Výhody:

  • jednoduchá rychlá montáž,
  • extrémně nízká hmotnost,
  • při větru vyskočí z tyček a nijak nepoškodí karavan,
  • velmi nízká cena.

Nevýhody:

  • o žádných ve srovnání s markýzou nevím.

 

Kvalitní sluneční plachta plnohodnotně nahradí markýzu. I přes název sluneční plachta je zcela nepromokavá a při dešti dokonale ochrání proti vodě. Při intenzivním dešti na plachtě vznikají lavory vody, které se postupným naplňováním dostávají až ke kraji plachty, který převáží směrem ven a celé se naráz vylijí. V plachtě tak není nikdy nahromaděno velké množství vody. Po dešti zůstanou malé lavory, které je možné snadno rukou vylít. Během bouře s větrem se sluneční plachta nafoukne, vytvoří sklon pro stékání vody a po bouři zůstává suchá. Kvalitně přidělaná sluneční plachta ustojí i bouři, při které dochází k rozlámání markýz. Pokud je síla větru extrémní, sluneční plachta vyskočí z podpěrných tyček, které spadnou na zem a nic nepoškodí, plachta pak leží před karavanem a nedojde k poškození karavanu.

Natažení sluneční plachty je ve dvou lidech otázka zhruba 10 minut. Plachta se nasune do kedrové lišty, pokud jeden člověk tahá plachtu druhý směřuje plachtu do lišty, jde vše velmi rychle a bez použití síly. Poté stačí vztyčit první tyčku, tu musí jeden člověk držet a druhý připevní dva kotvící provázky ke kolíkům. To samé se zopakuje na druhé straně, prostřední tyčka pak již drží sama přidělává se pouze jedním provázkem. Celkem je tak použito 5 provázků a 5 kolíků, pokud není v blízkosti místo pro uchycení bez kolíku (nejčastěji strom). Největší práci tak představuje zatlučení 5 stanových kolíků do země. K plachtám jsou dodávány velmi měkké hliníkové kolíky, které je dobré nahradit za pevné kolíky. Ty se prodávají pro různé typy půdy, osvědčené jsou masivní nerezové stanové kolíky, které drží v jakékoliv půdě.

Sbalení sluneční střechy je také velmi rychlé, shodí se 3 tyčky, vytahají kolíky, plachtu z kedru stáhne jeden člověk. Pokud je podloží čisté, například travnaté, snadno ji složí jeden člověk, pokud je podloží písek, mokrá tráva či podobně, je lépe ji skládat ve dvou lidech, aby se nezašpinila při skládání.

 

Existují i sluneční plachty s částečnými bočnicemi. Spíše se jedná o zjednodušenou verzi předstanu. Plachta nemá stropní tyčkovou nosnou konstrukci, ale již má velké množství vertikálních tyček a velké množství provázků. Stavba není tak rychlá a snadná jako je u běžné sluneční střechy.

 

Individuální úpravy karavanu

 

Elektrické podlahové vytápění karavanu

Většinu času v karavanu trávíme v kempu s připojením na 220V. Topení plynovým topením pak přináší řadu nedostatků.

  • teplo je lokální, z jednoho zdroje, není rovnoměrné
  • rozfuk tepla je slyšet
  • spotřeba plynu, výměna plynových lahví, značná váha plynových lahví

Elektrické podlahové vytápění karavanu umožní vyšší nezávislost na plynu, v reálu se tak plyn používá jen k vaření a pro topení a chod ledničky při kempování mimo kemp. Spotřeba plynu je tak při kempování naprosto minimální a ji při jarním/podzimním provozu je s sebou možné vozit místo dvou desetikilových lahví plynu jednu pětikilovou, která na vaření vydrží celé léto. Dvě plné 10 kg plynové láhve mají celkovou hmotnost 46 kg, zatímco jedna plná 5 kg má hmotnost 11,2 kg.

Další zásadní výhodou je, že teplo je rovnoměrně rozprostřené, nikde nejsou chladné rohy. Teplo jde vycházející z podlahy je pocitově velmi příjemné.

V mém případě je celková plocha topné fólie pro karavan 1,9 m2, celkový příkon 410W. Nehrozí tak vyhazování jističů v kempu. Termostat používám EBERLE FIT 3U, protože má odnímatelný displej, tedy na cestu jej vyndám stejně jako panel rádia, aby to při zastavení např. u čerpací stanice zbytečně nelákalo. V displeji je baterie CR2032, takže po vypnutí karavanu z elektriky či vyndání ze základny nezapomene čas a nastavený program. Fólie musí být zapojena přes proudový chránič. Proudový chránič odpojí elektrický obvod v případě, že část proudu uniká mimo obvod, například při poškození izolace či při kontaktu topné spirály s poškozenou izolací.

Topný výkon podlahové topné fólie:
okolní teplota 12 °C, výchozí teplota v karavanu 12,6 °C. Z 12,6 °C na 20 °C vytopeno za 13 minut, pak už teplota stoupala pomalu. Za 45 minut tam bylo 25,8 °C, za 5 hodin 29,2 °C. Při kempování v teplotách těsně nad nulou je karavan vytopení na 22 °C během cca. hodiny. Termostat umožňuje nastavit různé programy, takže na noc si teplotu snížíme, před očekávaným vstáváním karavan začne topit.

Teplota podlahy je termostatem nastavena na 35 °C. Což je teplota, které není přes kober nepříjemná. Zároveň dokáže karavan velmi rychle vytopit.

Topení není absolutně tiché, relé v termostatu při sepnutí a vypnutí cvaká, dále je slyšet při zapnutí „zašustění“ hliníkové fólie, do které jsou zašity topné spirály. Při zapnutí se smrskává. Jde to přirovnat k zašustění igelitového pytlíku, při běžném topném režimu se spíná tak jednou do hodiny, tedy jednou do hodiny je vydán nepatrně hlasitý zvuk.

Topná fólie: http://www.itiworks.cz/Produkty/Topny-koberec.aspx

 

Autorádio v karavanu

autoradio_Rapido

Montáž autorádia je na první pohled velmi jednoduchá. Napájení autorádia stačí připojit k transformátoru uvnitř karavanu. U řady karavanů však transformátor není vybaven stabilizátorem napětí a nepracuje se stálým výstupním napětím 12 V. Autorádio vybavená hlídáním přepětí se při vyšším napětí nezapnou. Řešením je přidání usměrňovací diody před vstup napětí do autorádia. Ta sníží napětí a autorádio se pak zapíná. Jako vhodná se jeví například usměrňovací dioda P600K. V některých případech je vhodné použít dvě diody za sebou. Dioda se může poměrně hodně zahřívat, je proto dobré ji umístit tak, aby kolo ní mohl proudit vzduch a současně se jí nic nedotýkalo. Malá montážní krabička s navrtanými otvory pro větrání je ideální. Dioda pouští napětí jen v jednom směru, vstup je v části bez proužku, výstup je v části s proužkem.

dioda_snizeni_napeti

Dalším problémem autorádií je, že počítají s připojením ze dvou zdrojů 12 V – počítají s trvalým napětím, které slouží pro zachování nastavených parametrů a předvolených stanic. Při vypnutí klíčku automobilu je tento vodič napájen. Druhý vodič slouží k vlastnímu provozu autorádia a ten je napájen při zapnutém klíčku. K zapnutí autorádia v karavanu je potřeba napájet oba vodiče, přičemž přívod je v karavanu jen jeden. Ten je potřeba rozdělit a z něj napájet oba vodiče autorádia.

Autorádio je vybaveno 2 ISO konektory. U konektoru napájení je potřeba současně napájet konektory 4 a 7.

Schéma zapojení ISO konektoru autoradia
Schéma zapojení ISO konektoru autorádia

Autorádio musí být napájeno stejnosměrným proudem. Transformátor v karavanu obvykle pracuje jak se střídavým proudem AC (Alternating Current), tak se stejnosměrným proudem DC (Direct Current).  Jednotlivé větve napájení nejsou vždy popsány a nezbývá, než je proměřit a zjistit, která z větví pracuje se střídavým a která s jednosměrným proudem.

detail_zapojeni_12V_karavan

 

Trezor v karavanu

Trezory či sejfy vybavené digitální klávesnicí a elektrickým zámkem reálně nepředstavují žádnou překážku – záložní otevírání je řešeno univerzálním kulatým klíčkem, běžně prodávaným na Ebay. Současně zavírání řešeno elektromagnetem na pružince, takže stačí to trezoru z horní strany silou bouchnout a trezor se sám otevře. Pro případného zloděje tak nepředstavují nulovou překážku.

Trezory s elektrickým motorickým zámkem jsou poznatelné napájením na 9 V a záložní otevírání je řešeno vytažením připojení elektřiny k externí baterii, tedy žádný klíček. Tyto trezory ji překážku představují, současně jsou však vyráběné ze silného materiálu, jsou tak oproti levným trezorům velmi těžké.

Levné trezory na trezorový klíč mají často obdobný problém jako levné trezory s digitálním zámkem – číslované univerzální klíčky. Některé však využívají velké množství vzájemně odlišných klíčků, například mechanický sejf RICHTER RS20.K.  Nosit s sebou neustále klíček není komfortní, realizoval jsem vlastní řešení – jednoduchý trezor s mechanickým zámkem jsem doplnil pevně přivařenou petlicí na visací zámek. Otvor pro zámek v petlici je vyvrtán přesně na průměr zámku, petlice tak nedovolí vypáčení dvířek. Otevření je tak dáno kvalitou samotného zámku a způsobem přidělání trezoru ke karavanu.

Trezor do karavanu
Trezor do karavanu

 

Sušení prádla v karavanu

Mokré prádlo není uvnitř karavanu příliš kde sušit, navíc výrazně zvyšuje vlhkost uvnitř samotného karavanu.

Řešením je jednoduchý přístřešek na zadní straně karavanu, přidělaní k přepravníku jízdních kol. Přidělaní je pomocí dvou objímek, při jízdě je sklopený, v kempu se pouze vytáhne jistící pojistka, zvednou se boční ramena a zajistí ve vzpřímené pozici. Následně se natáhne stříška. Pod stříšku se nasadí koupelnový elektrický sušák ručníků. Příkon je pouhých 60W, přesto dosahuje poměrně vysoké teploty (ruka jde udržet, ale hřeje). Ručníky jsou i za deště za 2 hodiny suché.

Celé složení včetně nasazení elektrického radiátoru na držáky trvá zhruba 30 vteřin, stejně tak rozložení.

Konstrukce je z hliníku, váží méně než 2 kg, elektrický sušák váží 3 kg. Stříška je vytvořena z kočárkoviny.

V místech, kde je dostatečně teplo a málo vlhko používám jenom malý sušák prádla. Žádný originální karavanový sušák prádla mi nevyhovuje  – potřebuji jej věšet pod plachtu na stěnu karavanu, do úchytů pro předstan. Řešením byla domácí výroba – obyčejný domácí sušák. Aby nedošlo k odření stěny karavanu je vše, co se dotýká stěny obalené v polyethylenové (mirelonové) izolaci potrubí. Zavěšení sušáku je na sekundu, přitom je dostatečně velký pro běžné sušení prádla v karavanu.

 

Tepelná izolace oken karavanu

Prodávají se již hotové tepelné izolace, které se nasouvají do kedrové lišty a pomocí popruhů upevňují k madlům na karavanu, nebo k spodní hraně karavanu. Nevýhodou takového řešení je univerzální velikost.

Existují firmy, které tepelné izolace oken šijí na míru, ale tepelnou izolaci je možné jednoduše vyrobit svépomocí. Zakoupil jsem MIRELON pás s laminací PETZ, jedná se o pás o výšce 1 metr, zvolil jsem tloušťku 8 mm. Pomocí lepidla Mirelon Therm na lepení pěnového polyetylenu jsem přilepil kedrovou lištu, spodní část je fixována samolepícím suchým zipem. I ve větru stačí jen 2 cm dlouhý kousek a Mirelon drží spolehlivě. Toto řešení umožňuje otevírání okna, suchý zip se rozepne a okno jde i z vnitřní strany běžně otevírat.

 

Jak dokonale odstranit černé skvrny z karavanu – mytí karavanu

Přípravků a odstranění černých skvrn jsem zkoušel několik. Specializované karavanové mycí prostředky černé fleky mírně zesvětlily, ale na povrchu stále zůstávaly. Otestován technický benzín, kuchyňský CIF, bez výsledku.

Naprosto dokonale funguje běžný prací prášek. Čištěná plocha musí být suchá, namočit ruku, na dlaň obtisknout prací prášek a začít kroužit na čištěné ploše. Nutné bylo čistit dlaní bez rukavice. Prací prášek dokonale odstranil černé skvrny a rez, vybělil bílou.

K běžnému mytí používám prostředek Fenwicks Caravan Cleaner, běžné zašpinění karavanu zvládá dobře, černé skvrny při jeho používání nevznikají.

 

Návody na opravy částí karavanů

 

Výměna poškozeného vnějšího světla karavanu
Výměna lemu gumového těsnění okna karavanu

 

Výměna poškozeného vnějšího světla karavanu

Protože přesně tento typ světla není v eshopech dostupný, je potřeba světlo vyměnit za jiné, které potřebuje jinak umístěné montážní otvory. Světlo je přišroubováno do dřevěné lišty vedoucí nad dveřmi, je tedy potřeba dokonale zatěsnit původní otvory a zatěsnit okolí nově vyvrtaných otvorů. Otvory je možné zatěsnit těsnícím tmelem, používá se těsnící tmel Sikaflex 221i, častěji doporučovaným těsnícím tmelem je Teroson 2759.

Ideálním řešení opravy je zcel překrýt montážní otvory původního světla. Tedy vystřihnout plech o o pár mm větší než je staré světlo, včetně případných montážních otvorů. Pokud není pod plechem výdřeva, je dobré použít plech tloušťky 1 – 1,5 mm, plech přilepit na stěnu Sikaflexem 252i, povrch předem ošetřit Sika AktivatoremSika Primerem (nebo alespoň zdrsnit rounem, očistit acetonem a nakonec lihem nebo isopropylalkoholem). Sikaflex  252i je potřeba nanést tak, aby při přitisknutí bylo lepidlo vytlačené po celém obvodu a omáznout přidávaný plech dokola. Pokud není lepidlo zatuhlé jde omýt acetonem nebo odstraňovačem tmelů Den Braven.

Po zatuhnutí předvrtat otvory pro šrouby u nového světla a přišroubovat šroubky do plechu nerez. Pod světlo dát dle konstrukce buď lepící tmel Teroson 2759 s lepší demontovatelností a horší estetikou, nebo lepícím tmelem Sikaflex 221 (521) horší demontovatelností a lepší estetikou.

Lepící tmel Teroson 2759 je určena pro spoje, které se mohou malinko (desetiny mm až mm) pohnout (lišty sendvičů, namáhané držáky apod). Je trvale elastický, jde v případě demontáže odstranit. Sikaflex 252i je pevnější, jde hůře odstranit, ale je odstranitelný.

 

Výměna lemu gumového těsnění okna karavanu

Oprava lemovací lišty okna karavanu je velmi snadná za použití tohoto jednoduchého triku. Vše je krásně vidět na fotografii z výměny vnitřního lemu okna karavanu.

Oprava lemu okna - vnitřní lišty okna karavanu